SKLENĚNÁ

ze sbírky Kaluž


Znali jste toho skláře?
Já taky Já taky
Toho co v potu tváře
Vyráběl zázraky
Ty jeho tiché číše
Čas odvál před léty
Dnes už jen básník píše
O nich své sonety

Ten sklář prý míval v bytě
Skleněné milenky
A s jednou z nich měl dítě
Nalil ho do sklenky
Když dopil první doušek
Zadumal se a zbled
A do skleněných oušek
Pak začal vyprávět:

Poslyš skleněnej synku
Dřív než tě vypiji
Vzpomeň si na maminku
Skleněnou Lucii
Jak byla děsně krásná
Jak odlesk zrcadla
Až jednou zčistajasna

Mně na zem upadla
A zbyly z ní jen střepy
A smutek na duši
Jak těžko se sklo slepí
To nikdo netuší
Tu skláři došla slova
A dopil tu svou číš
A pak si nalil znova
To ostatní už víš: