ODPOVĚDNA JIŘÍHO ŠLITRA (1969, Sedmička)

(převzato z knihy Ondřej Suchý: Z klobouku doktora Šlitra, 1984, vydal Český fonoklub Jonáš)

První Odpovědna J. Šlitra spatřila světlo světa 11. září 1969. Od dětí přišla hromada dopisů s ještě větším množstvím otázek. Některé otázky byly chytré, některé naivní. Jiří Šlitr měl však na každou z nich odpověď – až do toho osudného prosincového data.

Byla jsem s rodiči v Rakousku a tam na jednom koupališti jsem často slyšela Vaše jméno, až mi bráška řekl, že „Šlitr-bán“ je německy skluzavka. Neřekl byste mi, jakého původu je Vaše jméno a kdo byli Vaši předkové?

Moji předkové byli lidé celkem normálního ražení, pokud vím, tak slušní, ale kolik z nich se rádo klouzalo, to nevím. Jinak mě moc těší, že se takhle často moje jméno objevuje v zahraničí; vzpomínám si, jak mi polichotilo, když jsem jednou v Západním Berlíně objevil „svoji“ ulici – „Šlitr-štrase“, což tenkrát Suchého strašně deprimovalo, protože „Suchý-štrase“ žádná neexistuje.

Vždycky se Vám musíme smát, když zpíváte „vyskočím na běláska, chci říct na bělouše“. Zpíval jste tuto píseň rád?

Tuhle písničku mám hrozně rád a vždycky jsem se nejvíc ze všeho těšil právě na to, jak se spletu, „vyskočím na běláska“. Zpíval jsem ji docela s gustem, protože to je taková veselá písnička pro děti a veselých písniček pro děti je, jak známo, pořád nedostatek.

Zajímají mě dějiny hudby, nevím, zda jsem je pročetl dost podrobně, ale nikde jsem nenašel zmínku o tom, že by některý doktor práv byl také skladatelem, a dokonce i malířem tak jako Vy. Je vůbec v dějinách hudby takový případ?

Já myslím, že by se určitě takový případ našel. Existují různé sestavy povolání, např. Adolf Hoffmeister, který je také doktor práv a malíř, hudebník a malíř byl také Ludvík Kuba…

Máte nějaké sourozence?

Ano, mám sestru Olgu, která je profesorkou, má dvě děti – dvojčata, ovšem ani nezpívá, ani nehraje na piáno, ani nemaluje, zato však má ty dvě děti a byla vždycky šikovná na sport.

Které ze svých písniček si nejvíce ceníte?

To se dá těžko říct, obvykle se říká, že ta poslední písnička je nejhezčí. Já ale myslím, že o hodnotě písniček rozhoduje vždycky až budoucnost, což se v poslední době projevuje například v případě písniček Ježka, Voskovce a Wericha.

Ve kterých filmech jste hrál a který se Vám nejvíc líbil?

Hrál jsem ve filmech: „Bylo nás deset“, „Kdyby tisíc klarinetů“, „Dobře placená procházka“ a „Zločin v šantánu“. Nejlépe se mi hrálo ve „Zločinu v šantánu“. Bohužel, ani jeden z uvedených filmů nedopadl dobře. Asi proto, že jsem ve všech hrál právě já.

Kdyby se Váš přítel Jiří Suchý topil uprostřed Tichého oceánu, jak byste ho zachránil. Předpokládám, že byste ho zachránit chtěl!

To se sakramentsky mejlíte! Vůbec ne! Nechal bych ho v tom plavat až po uši a s radostí bych se šel ještě téhož dne někam pořádně rozšoupnout. Jsme přece kamarádi, ne?

Pokoušel jste se někdy skládat vážnou hudbu?

Já myslím, že ne. Pokud si ovšem oba představujeme pod vážnou hudbou totéž. Vážnou hudbu skládají jiní a lépe; nevím, proč bych se o to měl pokoušet ještě já. Skladatelé vážné hudby se také nesnaží za každou cenu uspět v hit-parádě.

Na které všechny hudební nástroje umíte hrát?

Hraju na piáno a kromě toho ještě umím hrát na všechny druhy harmonik (akordeon, foukací, tahací), na varhany, trochu na kytaru a kdysi jsem se také učil hrát na trubku a na saxofon. Toho jsem však později nechal z nepřekonatelného odporu k foukání.

Kdyby Vám řekli, že si musíte vybrat z těch dvou postav, kterou budete muset zahrát: Vodníka z „Rusalky“ nebo Kecala z „Prodané nevěsty“; koho byste si vybral a proč?

Asi bych si vybral toho Kecala z „Prodané nevěsty“, protože je to přece jenom humornější postava. Vodník musí mít hluboký hlas, což já bych nikdy neuzpíval, zatímco toho Kecala… vlastně také ne… tak teď nevím.

Co Vám chutná?

Kromě vařené mrkve a kedlubnů všechno. Jo a nemusela by také existovat rajská polívka.

Kde byste chtěl žít?

Po tom, co jsem viděl obrázky z měsíce, tak na Měsíci ani ne. Takže přece jenom raději tady, na Zemi.

Pane Šlitr, já Vás mám rád, protože jste složil písničku „Malé kotě“. Stále si ji pouštím z gramofonové desky, když je mi smutno. Kdo na to přišel, že ve zpívání o kotěti štěká pes? Vy, nebo pan Suchý? A kdo štěkal, když se to nahrávalo?

V písničce „Malé kotě“ úspěšně zaštěkal jeden člen orchestru Ferdinanda Havlíka. (Havlíkův orchestr vůbec vyniká zvířecími zvuky!). Kdo na to štěkání tenkrát přišel, to už nevím, ale myslím si, že je to celkem jedno. Lidstvo bude přesto existovat určitě dál.

Zdál se mi o Vás jednou moc pěkný sen: Byl jste jako na divadle ve své buřince, jenomže jste měl na sobě kovbojskou košili. Na tom jevišti byla krčma jako někde na Divokém západě. Vy jste přišel, sedl jste si ke klavíru a začal skládat „Motýla“. A tak jste se ponořil do toho skládání, že jste žádného kolem sebe nevnímal, ani to, jak se ti druzí perou, jak po sobě střílejí. Až když byli všichni už bez hnutí, tak jste tu melodii zahrál jedním prstem a potom jste odešel a nechal jste na piáně jen svoji rozstřílenou buřinku. To se mi fakt zdálo a myslel jsem si, že by z toho šlo udělat divadlo, něco jako balet. Šlo by to?

To musel být krásný sen! Fakt je, že někdy nosím kostkovanou košili, někdy nosím buřinku, někdy hraju na piáno, střílení jsem slyšel také, ale všechno najednou se ještě nikdy neodehrálo. Balet by z toho šel udělat určitě, protože balet se dá udělat ze všeho. Kdybych někdy sehnal na takovou scénu správný lidi, tak bych Ti dal určitě vědět.

Chodil jste rád do školy?

A jak! Jéje! Strašně rád! Ráno jsem nemohl dospat, v noci jsem se budil, a pokud jsem spal, tak jen protože se mi v tu chvíli o škole zdálo. Zkrátka – prožíval jsem školu jako každý z vás.

Luštíte rád křížovky nebo hádanky?

Neluštím, ale můj otec luští, takže bývám velice často dotazován a zkoušen křížovkářskými otázkami, jako například: král zvířat na tři písmena a tak podobně. Slyšel jsem, že se dokonce v nějakých dvou křížovkách objevilo i moje jméno. Křížovkáři je měli uhodnout z obzvlášť těžké nápovědy: spolupracovník Jiřího Suchého…

V kolika letech jste začal vůbec pomýšlet na divadlo a na zpívání?

Na divadlo a na zpívání jsem nikdy nepomýšlel, byla to jen shoda okolností – setkání s Miroslavem Horníčkem. Na veřejnosti jsem zpíval poprvé až ve hře „Jonáš a tingl-tangl“. Z donucení. V prvních představeních jsem se strašně styděl, byl jsem takový „zpěvák s rudýma ušima“.

Chtěl byste mít svůj vlastní orchestr?

Nechtěl. Ono je s tím spousta administrativní a organizační práce… Naposledy jsem měl svůj orchestr v roce 1958, po vzniku Divadla Na zábradlí a před vznikem divadla Semafor. Hrál jsem s ním v Redutě na Národní třídě. Měl obsazení: saxofon, trubka, basa, bicí, piano a pěvecké trio (Pastel trio), ve kterém mimochodem také zpíval tehdy neznámý Karel Štědrý. Můj první orchestr byl rychnovský dixieland, který jsem vedl, psal pro něj, hrál v něm.

Stalo se vám někdy, že jste při zpívání písničky „Co jsem měl dnes k obědu“ spletl text anebo zapomněl některou sloku? Jestliže ano, vyvedlo Vás to z míry?

To je zajímavé, ale písničku „Co jsem měl dnes k obědu“ jsem nikdy nespletl. Asi proto, že byl její text tak náročný a já byl proto vždycky ve střehu, co kdyby… Ovšem upřímně si myslím, že i kdybych se spletl, tak by to - díky fofru, jaký tato písnička má – stejně nikdo nepoznal.

Chtěl bych se Vás zeptat, co Vás ve škole bavilo a co ne…

Ve škole mě bavila matematika (líbilo se mi, že při ní musí být člověk přesný, že se v ní nedá jen tak „plácat“), deskriptiva, latina. Nebavil mě přírodopis a nebavila mě i chemie, přestože jsme kdysi při jednom pokusu vybouchli.

…a co byste udělal pro čtenáře, kdybyste byl redaktorem nějakého časopisu?

Kdybych byl redaktorem, vymyslel bych pro čtenáře krásný časopis, ve kterém by v první řadě musely být prvotřídní reprodukce. Musel by to být nesmírně vkusný, graficky perfektně udělaný časopis, který by vycházel na perfektním papíře. Přivezl jsem si kdysi několik čísel časopisu Twen; líbila se mi na něm právě ta výborná grafická úprava Heinze Edelmanna, který se proslavil svým celovečerním filmem „Yellow Submarine“ (Žlutá ponorka), natočeným ve spolupráci s Beatles. Hlavní role tohoto filmu „vytvořili“ nakreslení John, Paul, George a Ringo. Dnes tento někdejší grafik Twenu dostává spoustu fantastických nabídek.

Jaký je Váš názor na Jiřího Suchého – co o něm soudíte?

Je to opravdu dobrý člověk, štědrý, který rozhazuje plné hrsti všeho kolem sebe, a proto si ho všichni, zvláště někteří, vážíme.

Jakým způsobem skládáte hudbu?

Zcela jiným, než jakým se skládá třeba uhlí. Složení uhlí se dá časově odhadnout – složení hudby ne. Může se také stát, že se hudba nesloží vůbec.

Co sbíráte a jakého psa máte?

Sbírám malé černošské plastiky a pes je jezevčík. Jmenuje se Uli, ale říkám mu také Ulda. Je z šlechtického původu z vesnice Kácov, narodil se v sudě, měl bratra a podařilo se mu vyšvihnout, že se dostal až do Prahy. Je velice chytrý a rozumný – budou mu čtyři roky.

Chtěl byste být toreadorem?

Teď, v době nedostatku masa, by to bylo docela výhodný.

Zažil jste někdy velký trapas?

Trapasy mám moc rád, a dokonce je vyhledávám. Dochází-li k nim na jevišti, tak je s chutí – já i Suchý – rádi zdůrazňujeme.

Jaká barva se Vám líbí?

Zelená. Ze všech barev má nejvíc množství variant.

Jirko, jste pověrčivý? Věříte na duchy?

Na duchy nevěřím, ale bojím se jich.

Jak se cítíte o samotě?

Vůbec nejlíp! Opravdu jsem nejradši sám a samotu vyhledávám. Už třeba proto, že se v ní cítím absolutně svobodnej.

Kterého fotbalistu máte nejraději?

Pláničku. To byl idol mého mládí. Od té doby už žádného fotbalistu neznám.

Jak dlouho jste se učil píseň „Co jsem měl dnes k obědu“?

Poněvadž je to píseň dlouhá, tak jsem se ji také dlouho učil.

Kde jste byl v cizině?

Tak to bude lepší, když vyjmenuju, kde jsem ještě nebyl. Nebyl jsem v Africe, v Jižní Americe, na Dálném Východě a v Austrálii.

Pamatujete se ještě na večer v Ledči nad Sázavou? A co dělá Váš pes Ulda?

Pamatuji se velice dobře; a pamatuju se jak na dobré buřty, tak i na zpěv, který jsem tam provozoval. Ulda na ten táborák také vzpomíná a často o tom ještě dnes dlouho do noci spolu debatujeme.

Kterého skladatele vážné hudby hrajete nejraději na klavír?

Já vážnou muziku na klavír ani moc nehraju. Nemám na to bohužel čas. Pokud mi někdy trochu času přeci jenom vyjde, pak si zahraju něco od Debussyho nebo Ravela.

V poledne jsem byla na Vaší výstavě ve výstavní síni Fronta. Celé odpoledne nemohu nic dělat, protože pořád myslím na ten nečitelný nápis vzadu na katalogu. Můžete mi napsat, co to tam je napsáno?

To jsem si napsal do katalogu takový úvod, a tak jsem ho naškrabal, že si ho teď sám nemohu rozluštit.

Jaký máte nejhezčí zážitek ze svého života?

Mám moc nejhezčích zážitků. Protože ale život není fotbalová liga, není možné z takovýchhle zážitků sestavovat nějaký „žebříček“. Ten nejhezčí však stále očekávám.

Kdy jste začal s tou svou legrací?

Když jsem přišel na to, že se lidi smějou.