KUBISTICKÝ PORTRÉT

Jeden malíř to je fakt
Rozhodl se jednou
Namalovat jako akt
Dívku neposednou

Připlula jak větříček
Hořely jí líce
Odložila svetříček
Malíř však chtěl více

Nejdřív kladla odpor slabý
V očích měla hrůzu
Malíř trval na tom
Aby odložila blůzu

Cudně oči sklopila
Pak si dala vodku
Když se trochu opila
Řekla maluj šotku

Už jsem řekl vážení
O té dívce jedné
Že to bylo stvoření
Silně neposedné

Jiná by se nudila
Avšak by se nehla
Tato dojem budila
Že ji bodá jehla

Malíř se však zahleděl
Do jejího těla
Takže vůbec nevěděl
Co ta dívka dělá

Maloval ji odpředu
Maloval jí záda
Přitom ale myslel stále
Zdali ho má ráda

Velesladce se mu snilo
O té její kráse
Tu však zjistil že to dílo
Jí nepodobá se

To už malíř pochopil
Že se dívka vrtí
Tupý předmět uchopil
Umlátil ji k smrti

A tím skončil nenadále
Jeden osud lidskej
Narodil se za to ale
Obraz kubistickej

Na něm dívka dává v plen
Zepředu své vnady
Přitom ale zároveň
Obrací se zády

Zkrátka dívka ze všech stran
Zobrazena byla
A pochválen budiž pan
Picasso a Filla