DOPIS (2007)

Napsal: Jiří Suchý

- převzato z knihy Život není jenom legrace
(vydal Pavel Ševčík - Veduta, 2007)

Tento dopis je nanejvýš důvěrný, a proto Vás žádám, pane rektore, abyste jej po přečtení ihned spálil nebo snědl - nejlépe obojí. Vyzval jste mě jménem Vašeho slavného ústavu, abych vypracoval návrh, jak by měla vypadat zpráva, která by podala budoucím pokolením výstižný obraz naší současnosti. Způsobil jste mi tím, pane rektore, nejednu bezesnou noc, ale nakonec jsem přece jen dospěl k závěru, který se Vám zde pokusím stručně přetlumočit a zdůvodnit.

Pane rektore, ti lidé se nesmějí dozvědět pravdu. Jsme jednou jejich předkové a máme povinnost jednat tak, aby na nás byla budoucí pokolení hrdá. To však se nám jaksi nedaří. A tak se musíme alespoň postarat o dobrou pověst našeho století. Ano, pane rektore, o dobrou pověst. A pověst přece není exaktní elaborát, nýbrž něco jako pohádka. Myslím, pane rektore, že nikdo z našich současníků nestojí o to, aby v historii lidstva figuroval jako jeden z nešiků, kterým se vymklo z rukou de facto všechno. A proto navrhuji toto:
My ty milé budoucí prostě obelžeme!
Ne úplně, to ne. Že nám v bytě teče teplá a studená voda, to jim napsat můžeme, proč ne? A taky že známe spoustu krásných písní a děti že posíláme na prázdninové tábory. Vůbec bych se nerozpakoval sdělit, že vyrábíme vitamíny v příjemně šumivých tabletách a že se ve světě spotřebuje ročně dvaadvacet jogurtů na hlavu. Ale to ostatní, co napíšeme, to bude - říkejme tomu apokryf.
Tak například bychom mohli napsat, že ještě nikdy nevládlo mezi lidmi tolik porozumění jako dneska. Že veškeré úsilí věnuje lidstvo ochraně přírody - zde bych se rozepsal, jak dojemně střežíme, aby její rovnováha nebyla ničím narušena, a doložil bych to případem jedné továrny, která vypustila do říčky jedovatý odpad a byla za to srovnána se zemí.
Pak by se tam mělo napsat, že národy se dohodly na odzbrojení a provedly je tak důkladně, že posléze zrušily i lukostřelecké kluby, aby se tyto nestaly zárodkem budoucího militarismu. A že zemědělství se po krátkém koketování s chemií vrátilo k tradičním způsobům obdělávání půdy. Sám předseda zemědělské sekce OSN vzal z vitríny muzea pluh svých předků, zapřáhl do něj dva voly, kteří s ním nesouhlasili, a vyoral první brázdu, následován pak celým lidstvem.

Stať o absolutní harmonii, tak charakteristické pro svět našeho století, bych nechal sepsat nějakým básníkem - tihle lidé mívají přece jen větší fantazii a dokážou přijít na věci, které by nás nikdy nenapadly.

Pane rektore, já neznám jiný způsob, jak obhájit čest našeho století před očima budoucích pokolení. Dovolte mi však, pane rektore, trochu opovážlivou otázku: Jste si jist, že nějaká budoucí pokolení připadají ještě v úvahu?