NEJEN O DIVADLE (1971, Jonáš)

Rozhovor s Jitkou Molavcovou připravila Helena Kašperová, vyšlo v časopise klubu Jonáš č. 34 (1971)

Jitko, jak to všechno vlastně začalo?

Všechno to začalo tím, že jsem se přihlásila do soutěže Talent 70 - spíš ze srandy - a z ničeho nic jsem ji vyhrála.

A kdo tě objevil pro Semafor?

Pan Havlík. No a pak jsem mluvila s panem Suchým a ten mi řekl, že za čtrnáct dní je premiéra, a abych si připravila písničky. Pak přišla nabídka od Grossmanna a Šimka. Jsem v obou partách a můžu se strhat. Každej den hraju, ale je to fajn.

A v čem se ti nejlepší hraje?

Asi v "Košili", já jsem totiž vždycky chtěla bejt herečkou a tady si můžu zahrát. Jsem panu Suchýmu moc vděčná, že se nebál dát mi příležitost.

Myslíš, že máš komediální talent?

Myslím, že nejsem jen melancholická. Určitě něco srandovního by se ve mně našlo.

Máš nějaký vzor?

Nechci mít vzor. Líbí se mi třeba Francoise Hardy, ale nechci nikoho kopírovat.

A motto?

"Všechna sláva polní tráva" a ještě "všechno zlé je pro něco dobré"

Do budoucna - chceš se nějak specializovat?

To ne. Snad bych chtěla písničky, ve kterých se mohu herecky projevit.

Jak se ti líbí v divadle?

Moc. Jsou tady výborný lidi. Napiš, že bych nechtěla měnit pracoviště.

Myslíš, že umíš zpívat?

Já snad spíš přednáším.

Bylas nějak od malička na to přednášení?

Šíleně. Až to bylo trapný. Zpívala jsem pořád s mámou. A když nikdo nebyl doma, tak jsem si vzala sestřiny dlouhé šaty a byla jsem princezna a skříň byla princ... Od maličká jsem chtěla bejt u divadla a nedovedu pochopit, že to tak je.

Jitko,a poslední otázka - "Co děláš, když máš čas?"

Nejspíš se učím. Tento rok dodělám grafickou školu a tak toho mám dost.