ROZHOVOR PO ČINU (1968, Jonáš)

Jiří Novotný, Jonáš (Nepravidelník klubu spřízněných duší při divadle Semafor) Ročník 2, číslo 6

Podle dosavadního ohlasu, publikovaného i nepublikovaného, máte za sebou úspěšnou premiéru "Poslední štace". Ztotožnila se vaše představa s výsledkem práce režisérů?

Pochopitelně se neztotožnila. Ještě nikdy se neztotožnila moje představa s výsledky práce režisérů. Tím ale, nechci říct, že jsem nespokojenej, mne se ten výsledek líbí, i když vyzněl jinak, než byly moje původní, představy. U téhle inscenace je vidět, že páni režiséři mají rádi divadlo. A to je právě to, v čem se jaksi lišíme. Práce pana režiséra Menzela mně zatím byla nejbližší. Teď jsem chtěl říct vošklivě, že mně nejmíň vadila, ale tím bych ho trošičku deklasoval, a tak jsem to nemyslel. Mně v té jeho režii vadila jedna věc, kterou jsem mu ještě neřekl a musím mu to říct, poněvadž by bylo vošklivý, kdyby se to nejdříve dočetl a pak to teprve slyšel ode mne. Ale on si teď odjel do Ameriky pro toho Oscara, tak nevím... Oni to pan Menzel s panem Marešem jako divadelní kus inscenovali, myslím, velice dobře, a pokud bych se šel podívat na divadelní kus, tak bych takovou režii akceptoval. Ale když já bych hrozně rád, kdyby se u nás dělaly takový režie, který by tak trošku popíraly divadlo, divadelní konvence a názory.

Jak je možné, že vaše hra je ve vašem divadle inscenována, tak, že je vlastně v rozporu s vaším názorem?

Já jsem se v tomhletom směru trochu podřídil, řekl bych, z taktickejch důvodů Vím, že veřejnost, takový to gró veřejnosti, čeká daleko víc na to, abysme dělali divadlo, než na to, abysme ho nedělali. A Semafor si nemohl v týhletý situaci dovolit ještě nějak popuzovat. To si zase můžeme dovolit, až budeme sil í v kramflecích.

Spoustu svých diváků jste pobouřil "Sektou", teď jste zase, i když proti svému záměru, napsal politickou satiru. Myslíte si, že se někdy všichni smíří s tím, že jsou na vás dosavadní šablony krátké?

Budou se muset smířit, poněvadž já jsem se s tím už smířil taky. I já jsem měl určitý šablony a určitý představy o tom, jak se budu vyvíjet jakožto tvořič (to je hezký slovo) nebo tvořitel (nezaměňovat se stvořitelem), a nakonec jsem zjistil, že se vyvíjím úplně jinak. Vždycky se zkrátka zaskočím a překvapím něčím, co bych od sebe vůbec nečekal.