JAK JÁ TO SLYŠÍM (1972, Melodie)


časopis Melodie č. 6 / 1972
Rubrika Jak já to slyším vycházela v tomto časopisu pravidelně, redaktoři pouštěli hostům (hudebníkům či textařům) písničky, aniž by dopředu prozradili interpreta nebo název. Hosté pak do jisté míry nezaujatě hodnotili písničky.

foto: L. Svátek

O, Rosemarle (R. Friml/O. Hammerstein / J. Aplt). Zp. Karel Gott. Taneční orchestr Čs. rozhlasu řídí Vladimír Popelka. Supraphon 0431277.

Zjevně Gott, zjevně Friml a je to hezký, že si vzpomněl na starého pána, který v té melodice má ještě co říct dnešní generaci a vůbec mladým lidem. Aranžmá vynikající, profesionální práce. Gottovi sedí spousta věcí, má obsáhlý rejstřík, ale jak ho znám z našeho divadla, mám dojem, že srdcem inklinuje k písničkám jiného druhu. Otázka spotřební je jiná. To, co by chtěl zpívat, tím by se asi neuživil. To je vůbec zásadní věc v muzice. Tato písnička není běžná komerce. Z NSR jsem od něho slyšel zpívat daleko horší písničky, které si vůbec netroufám srovnat s panem Frimlem.


Příběh lásky (F. Lal / C. Sigman). Orchestr Ladislava Štaidla řídí Rudolf Rokl. Nahrávka firmy Polydor. Supraphon 0431219.

Tak to je ta Love Story. Sólo hraje Felix Slováček. Toho chlapce mám rád, je to profesionální úroveň dřevěného a kovového nástroje — tedy saxofonu a sopránky. On má víc jak deset deka mozečku. Mám dojem, že je to zahraniční nahrávka. Je z ní cítit trochu jiná technika, taková ta atmosféra jejich decibelů. U nás by ten saxofon vypadal jinak.


Frajer Joe [Americká lidová / I. Fischer). Hrají a zpívají Kamarádi táborových ohňů. Panton 040402.

KTO. Pouští se do písniček, které nejsou založené jen na dvou akordech. Kapela je hezky secvičená a líbilo se mi sice krátké, ale hezké banjové sólo. Ten chlapec swinguje. Ladí jim to — jen tak dál. Klobouk dolů. Já osobně nesnáším takové ty komentáře nad kapelou, kdy se hraje chorus a nad tím se něco vykládá. Recitace nad písničkou mi hned připomínají operetku Pytlákova schovanka. Deklamaci musí dělat herec, který jde po textu a něco s ním udělá.

Pohádkový mužíček (B. Myslík / P. Rada). Zp. Josef Laufer. Hraje Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Josef Vobruba. Panton 030264.

Pepík Laufer. No, já mám Pepka strašně rád — on to ví. Vnesl před lety do zpěvu herectví, trochu pohybu, konečně, vždyť to vyštudoval, a ta škola je na tom znát. Měl by se ale vyhýbat písničkám tohoto druhu. Ono je všeobecně přepísničkováno, jedna vytlačuje druhou, ale i přesto se dá udělat něco dobrého — a pak si myslím, že Rada má také na něco víc, než právě ukázal. Tyhle věci přijdou, odejdou... Naše současná tvorba trochu stagnuje. Je ve stádiu, kdy se musí někdo najít, kdo do toho zjevně šlápne, nějak to přebije, přetrumfne. Asi jako v osmapadesátém roce, když do té komerce přišel Šlitr a Suchý s novejma nápadama. Třeba jim někdo vytýká, že vyšli z rokenrolu, ale každý musí odněkud vycházet. Zaplaťbůh, že někdo pak dojde tak daleko jako právě oni. Myslím si, že nutně musí nastat doba „suchýhošlitra".

Tvá země (V. Hádl / L. Pikart / J. Aplt). Zp. Waldemar Matuška Hraje Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Vladimír Popelka. Supraphon 1431278.

Obvyklý případ komerční písničky, i když dobře udělané. Jsme zase před problémem, jestli jo nebo ne. Já myslím, že jo. Lidi to chtějí a potřebujou. Nemůžeme jim hrát jenom Janáčka a jazz má také jen úzký okruh posluchačů. Lidi potřebujou jednoduchou melodii, která leze do ucha. Pak je tady jedno nebezpečí. Uvedu příklad: Bennstein není žádný primitiv a přece napsal jednoduché melodie, z nichž čiší někdo. U něj se to nepodbízí. Tam se to nabízí. Ovšem tady se podbízí snad všechno. A to je špatný. Lidi to však nevědí. Když slyší podobnou písničku, je jim dobře. Otázka té deklamace — už jsem tady říkal, že je to pro mne Pytlákova schovanka. Někoho nabádat, že tady bydlím, tady spím, tady jsem doma... já si myslím, že pro každýho chytrýho, slušnýho a inteligentního člověka by to mělo být samozřejmé. K tomu nepotřebuje Komenského nebo Palackého, proč? Walda má taky na víc.

Řeka nadějí (G. MacLellan / V. Cort). Zp. Bob Frídl a Věra Špinarová. Hraje skupina Jana Sochora. Panton 040393.

Popravdě řečeno jsem nepoznal, kdo to zpívá ... ačkoliv jsem k tomu neměl daleko. Tato skladba se mi líbí, má odpich, zdravé jádro a slečna Špinarová, kterou osobně neznám, je určitě talentovaná. Slyšel jsem o ní dost chvály a tak ji touto cestou žádám, pokud bude mít zájem, aby se zastavila u nás v divadle Semafor, to je dobře zavedené divadlo na Václavském náměstí, kam ji srdečně zveme. Kdyby měla eventuální zájem o spolupráci, dostane nejslušnější gáži, co jí můžeme dát — a můžeme jít až do 1100 Kčs!!!

Prodigal Son (G. Presser / A. Adamis). Hraje Omega. Artisus SP 725.

Je slyšet, že to ti chlapci dělají dobře a rádi. Znám to z divadla. Když se něco dělá s chutí, líbí se to lidem. Nemusí to mít ani tu vysokou kvalitu, protože mnohdy stačí amatérský, študentský elán. Jsem překvapen, že jsou to Maďaři. Trochu Chicaga, trochu Blood, něco jazzu... Tohle mám rád. Dnes se ty prvky jazzu a popu prolínají. Nevěřím, jak se občas říká, že jazz skončil u Parkera.

Bližej ciebie (H. Frackowiak / M. Zimiňski / J. Kondratowicz). Zp. Halina Frackowiak. Hraje Skupina ABC. Supraphon 1431284.

V Polsku je takových dobrých zpěvaček víc, ani o nich nevíme. A bohužel, nemáme je tady. Ona cítí blues a zpívá srdcem. Kapela taky odpichuje dobře.

The 13th Color (R. Hubner). Albert Mangelsdorff Quartet. MPS 15274.

Nebezpečná oblast free jazzu. Mnoho názorů na tuto záležitost. To je ta nejvyšší laťka a je dobře, že tomu tak je. Je to prostor pro využití hudebníka, kterého někdy svazuje diktatura rytmu, počet taktů, když on potřebuje svoji fantazii rozvinout trošku dál.

Relax (H. Koller). Hraje Hans Koller. SABA 15088.

Na Kollera mám hezké vzpomínky. To je west coast, který šel ještě dál. Člověk se této muzice musí věnovat stoprocentně, aby ji zvládnul. Já jsem se v posledních letech trochu rozptýlil, ale stále toužím sestavit kapelu, která by v divadle švihala podobnou muziku, trochu injektovanou beatem.