O VZORECH A PLAGIÁTORSTVÍ (1964, Kultura)


Vladimíra Justl, Kultura 41 / 1964, fragment

Jiří Šlitr: Navazujeme na to, co ve světové tvorbě i u nás v tomto oboru bylo, snažíme se však být svoji. Já si ze světových hudebníků tohoto oboru vážím především Gershwina, Weilla, Cole Portera, Bernsteina (především jeho univerzality), z našich hlavně Ježka. Nutné ovšem je sledovat současný pohyb, snažíme se vydobýt ze současné módy něco hlubšího, využít například dobového rytmu, který letí, v takové souvislosti, s takovým textem a na takovém hudebním principu, který zábavnou píseň dostane do sféry umění v nejširším smyslu slova lidového, tedy srozumitelného a schopného široké působnosti. Nevyhýbám se ani lidové tradici, a to především u textů, kde se tato souvislost sama nabízí, jindy například využívám motivů klasické hudby jako citátu, čímž lze dosáhnout posluchačského šoku a vyvolat prudce souvislosti, které mají významotvorný charakter.

Byl jsem nařčen z plagiátorství, dokonce o mně bylo roztrušováno, že jsem žalován u mezinárodního soudu v Haagu a že devizy z klasické české hudby, například Janáčka, jdou na úhradu soudních výloh. To všechno proto, že prý opisuji melodie ze stanice Luxemburg. Dnes ta pomluva padla sama sebou, je dostatečně materiálu, který je výmluvný. Jindy byla rozhlasem (a to brněnským) nařčena z nepůvodnosti má melodie písně Včera neděle byla, prý to je stará píseň Tak já už se loučím. Dal jsem si s tím tehdy práci a našel asi osm nejrůznějších melodií, od starých lidových písní až po současné šlágry (např. Hašler, Cole Porter, Paul Anka), které jsou postaveny na podobném hudebním nápadu a připomínaly tedy tuto melodii. Je třeba si uvědomit - hovořeno obecně - že takovéto souvislosti jak vnější, tak i v oblasti motivické, jsou zvláště u typu této hudby dost obvyklé. Dobová móda, třeba rock'n'rollová, přinesla určitou sérii skladebných a aranžérských postupů. Například pomalé skladby mají několik ustálených harmonických podkladů, princip triol, zvyšování několika chorusů a půltónů, obsazení orchestru, využití elektronických nástrojů, kytar, varhan, joniky atd. To je jenom několik namátkových příkladů. Souhrn těchto znaků může vyvolat dojem příbuznosti.

Sám jsem se sebe dřív nejednou ptal, čím chci raději být, zda hudebním skladatelem, nebo výtvarníkem. Hudební skladatelé mi radí, abych maloval, výtvarníci doporučují, abych skládal. Rád jsem poslechl obě strany, zvláště když se tyto profese dobře uplatní v Semaforu, do kterého jsem investoval většinu energie posledních let. Samota malíře je pak vítaným pracovním odpočinkem po ruchu divadla a filmu. A samota -to je pro každé umění conditio sine qua non. Jsem přesvědčen, že bez ní není vnitřní hloubky, a tedy skutečného umění. Tak jako bez poznané bolesti nemůže být radost.