ČOCHTANOVA DUHA NAD SEMAFOREM (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 3. ledna 2016

Písně z muzikálu Finian´s Rainbow převedeného do češtiny jako Divotvorný hrnec žijí v povědomí českého posluchače už více než šedesát let. Zásluhu na tom mají jednak původní nahrávky na standardní desky v podání interpretů prvního provedení v Divadle V + W, tedy Jana Wericha, Soni Červené, Ljuby Hermanové, Rudolfa Cortéze a dalších, ale také pozdější verze mladší pěvecké generace, k níž patří i Jiří Suchý, jehož podání písně Není-li tu ta skvěle navazuje na verzi Jana Wericha. Je to mimo jiné určitě i proto, že jazyk, poetika i humor textů dvojice V + W je Suchému velmi blízký, což ostatně svojí tvorbou neustále dokazuje a své vzory překonává. Vedle písní lákal Jiřího Suchého jistě i celý příběh o pohádkové bytosti, kterou je v původní verzi irský skřítek Og a v té české vodník Čochtan, okradené podnikavcem emigrujícím z Evropy do Ameriky, kde se děj muzikálu odehrává. Ovšem inscenovat hru v původní verzi v divadle Semafor by bylo těžko proveditelné vzhledem k nárokům na početnost souboru a jevištní prostor, ale také s ohledem na některé, dnes poněkud naivně vyznívající části libreta. Jiří Suchý svůj záměr připomenout tento první americký muzikál na českém jevišti s krásnou hudbou Burtona Lanea v roce 110. výročí narození jeho překladatelů zrealizoval elegantně, citlivě a s tradičním semaforským smyslem pro humor. Výslednou podobu inscenace výstižně nazval „Hra na muzikál“. Základní dějová kostra je zachována, byť jsou některé dialogy lehce upraveny, zazní zde všechny písně původní verze, ale publikum dostane ještě něco navíc. Jiří Suchý se sice představuje v roli Čochtana, ale občas z ní vystoupí a spolu s Jitkou Molavcovou, která jako Belinda komentuje děj hry, přibližuje dobu, v níž česká verze muzikálu vznikala. Uvede příklady frází požívaných tehdy v tisku, citací ze hry Parta brusiče Karhana ukáže, co divadla v té době nabízela, vzpomene na filmové týdeníky a v souvislosti s nimi i na jednu krásnou „hlášku“ režiséra Vladimíra Svitáčka. Připomenuty jsou i dobové kritiky, které byly většinou negativní, přestože vyznění hry svým způsobem korespondovalo s tehdejší zde panující ideologií.
Novinka nazvaná ČOCHTANŮV DIVOTVORNÝ HRNEC měla v divadle Semafor premiéru ve středu 16. prosince a byla zhýčkaným premiérovým publikem přivítána velmi příznivě. Pod zkušeným režijním vedením Jiřího Menzela a v nápadité choreografii Petra Šudomy odvedli všichni zúčastnění perfektní výkony. V hlavní ženské roli exceluje pěvecky i herecky Lucie Černíková, jejíž Káča Maršálková, v úvodu vzpomínající písní Jakpak je dnes u nás doma na svůj jihočeský domov, je skutečně půvabnou bytostí, která snadno okouzlí nejen majitele pozemků ve Štědré dolině Woodyho Richtarika (David Kraus nebo Michal Malátný, oba skvělí zpěváci), ale i Čochtana. Dokáže ovšem také ve spravedlivém rozhořčení způsobit velkou změnu v životě rasistického senátora Randalla, půvabně ztvárněného Jiřím Štědroněm. Se svým povedeným tatíkem Josefem Maršálkem (Vlastimil Harapes) má sice rozpory ohledně „vypůjčení si“ zlata, ale přesto si spolu moc hezky zazpívají píseň Tam za tou duhou. To však není jediný Káčin duet v představení. S Čochtanem zpívá píseň o pocitech Jo, jo, jo, a s Woodym písně s milostným nábojem S čertem si hrát a Ten kdo nemá rád. Zpívá i Belinda – s Čochtanem Množení a se sborem Nedostatek a Když z chudáka se stane boháč. Ten sbor tvoří černoušek Robin, úžasně zahraný Petrem Macháčkem, a trio dívek, obyvatelek Štědré doliny. Ovšem Veronika Tichá, Eliška Hurábová a Magda Jedličková nejen výborně zpívají, ale také hrají na saxofony, klarinet, flétnu a trombon, a k tomu se výborně pohybují. Přehlédnout nesmíme ani senátorova pomocníka Collinse, který se ovšem v kritických okamžicích obrátí ke svému chlebodárci zády. Roli tohoto „záporáka“ si s potěšením vychutnává Lukáš Kunst nebo Pavel Kolban. A pak tu je ještě role, jejíž obě představitelky jsou sice výbornými zpěvačkami, ale zde tyto své schopnosti mohou uplatnit až v závěrečných sborech, protože jejich postava může do té doby komunikovat pouze tancem. Je to role němé Zuzany, které vrátí hlas teprve zázrak způsobený Čochtanovým hrncem, v níž se střídají Karolina Gudasová a Ivana Korolová. Obě působí nesmírně půvabně a jejich tanec je s hudební složkou v nádherné symbióze. Karolina zde navíc dokáže zúročit své akrobatické schopnosti nabyté v době dětského sportování.
Jak již bylo naznačeno, samostatnou kapitolou je Čochtan. Jiřímu Suchému bylo při psaní libreta hry naprosto jasné, že snaha o napodobování Jana Wericha by byla chybnou cestou. Samozřejmě si s chutí zazpívá jeho písně včetně výše zmíněné ódy na ženy všech tvarů, ale Čochtanovy monology i dialogy jsou naprosto nové, nevyhýbající se ani drobným aktualizacím, mezi něž patří také odpověď na Maršálkovu otázku: Jak je dnes doma v Česku? Ta odpověď zní, že jinak – jinak než bejvalo a jinak než by mělo bejt. Půvabný je také popis Čochtanova putování od Zlaté stoky do Ameriky, nebo vzpomínky na některá utopení, u nichž asistoval. A jak už se to stalo v posledních letech samozřejmostí, návrhy kostýmů i výborné řešení scény spadají rovněž do působnosti Jiřího Suchého. K té tradici posledních let patří i práce režisérská, ale tu mu tentokrát svou velkorysou nabídkou ušetřil Jiří Menzel.
Na závěr ještě poznámka k první repríze odehrané den po premiéře. Ten večer zasedla v hledišti paní Soňa Červená, první představitelka Káči. Ta byla během děkovaček představena publiku a pokračovatelka její role Lucie Černíková jí za velkého aplausu předala kytici růží.
Zeptal jsem se paní Červené na její dojmy, které si z představení odnesla. Zde je její odpověď:
„Představení Čochtanův divotvorný hrnec je naprosto bezvadné a skvělé. Fenomenálnímu Jiřímu Suchému se podařil výběr těch nejdůležitějších a nejzábavnějších scén z Divotvorného hrnce, aby tak vzniklo dvouhodinové představení, které je – téměř po sedmdesáti letech – až mrazivě aktuelní. Přála bych sobě a především Semaforu, aby se tento Hrnec hrál 300x před vyprodaným hledištěm. Ať se nám všem v hlavě rozsvítí!“
Na závěr snad ještě doporučení všem, kdo se na semaforský Hrnec půjdou podívat: Neopomeňte si koupit program, který je plný krásných fotografií a mnoha důležitých a zajímavých informací.

Ivan Kott