JIŘÍ SUCHÝ VZPOMÍNÁ NA FERDINANDA HAVLÍKA

7. 11. 2013
Na webových stránkách divadla Semafor si můžete přečíst vzpomínku Jiřího Suchého na jeho kolegu i přítele Ferdinanda Havlíka, který nás před pár dny opustil.

Text Jiřího Suchého:

Bylo to přesně v polovině minulého století, v nevlídném období radostné cesty k socialismu, když jsem sedával u kavárenského stolku tam U Drahňovských a zúčastňoval jsem se jako tichý pozorovatel obřadu, ne zcela legálního, kterému zasvěcenci říkali jam session. Jazzoví hudebníci, odsouzení tehdy hrát po vinárnách komerční hudbu k tanci, si tam po práci přicházeli zahrát podle svého gusta.

Pokaždé jsme se těšili na klarinetistu – víte už jistě, o kom mluvím – který oslňoval publikum nekonečnými bravurními sólovými improvizacemi, a publikum záhy pochopilo, že ta jejich délka je tu pro obveselení. S každou další minutou totiž rostlo naše nadšení, a když posléze improvizace přece jen skončila, následoval sáhodlouhý aplaus. Ferdinand Havlík. Po čase už ho dlouhý aplaus vítal a těšili jsme se na nové nekonečné improvizace.

Tenkrát mě nenapadlo, že tento hudebník se stane na dlouhá léta nedílnou částí mého profesního života. Nejprve jako lídr malého divadelního orchestru, a taky sólista, pak jako osobitý komediální herec a nakonec jako skladatel. Kdyby nesložil nic jiného než hudbu ke Kytici, bylo by jeho dílo úctyhodné. Složil toho mnohem víc.

Všechny ty jeho funkce, které jsem tu vypočítal, doprovázel náš smích, protože Ferdinand Havlík a humor byli sourozenci. Sám se smál málokdy, ale – teď mně, prosím, věřte – my si v divadle dodnes a snad denně připomínáme jeho výroky a glosy.

Byl účastníkem hnutí, kterým si kdysi protektorátní mládež pestřila šedý život v okupované vlasti. Recese. Když válka skončila, recese pozvolna dohasínala, až posléze dohasla úplně. Ne ve Ferdinandu Havlíkovi. U něho fungovala dál – její konec jaksi nevzal na vědomí.

Dnes už je tam v onom Neznámu, kde mu drží místo Benny Goodmann a vítá ho Evžen Jegorov a Jiří Šlitr – můžeme tomu věřit, protože se to nedá vyvrátit. Ostatně – je-li tomu opravdu tak, dozvíme se jednou všichni. Takže, Ferdo, nashledanou.

Jiří Suchý