JONÁŠ DEJME TOMU V ÚTERÝ

Napsal: Jiří Suchý
Hudba: Jiří Šlitr, Ferdinand Havlík, Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Vladimír Vích
Režie: Mojmír Weimann
Výprava a kostýmy: Běla Suchá
Choreografie: kolektiv a Simona Chytrová
Premiéra: 5. 3. 1985
Derniéra: 13. 5. 1995
Repríz: 309

Hráli:
Jiří Suchý
Jitka Molavcová
Ivan Podobský nebo Václav Kopta
Simona Chytrová a střídavě Lucie Setničková
Monika Jindrová
Barbora Šimerová
Jiřina Falountová
Štěpánka Kordačová
Michaela Hosnedlová

Kvartet divadla Semafor – Rudolf Danda

Děj:
Návrat Jonáše jako stárnoucího kabaretiéra a zrození Melicharové, do Jonáše zamilované uklízečky, která je ve své oddanosti schopna všeho. Hra je postavena na konfrontaci stárnoucího mrzutého komika a poněkud natvrdlé, ale oddané hospodyně a uklízečky Melicharové. Během hry se vzpomíná na staré dobré časy.

Písničky:
Řekni mi odkud přicházíš
Znám tolik písní
Bar Honolulu
Vyvěste fangle
Koukejte, venku leje
Nejsmutnější varieté
Jsem holka barevná
Trvalo to rok
Děti, pojďte zpívat blues
Je to láska
Dneska jsem dál
Kuchyňská suita (z playbacku C&K Vocal)
Propil jsem gáži
Minulou neděli
Opilá balerína
Život je muzikál
Dítě velkoměsta
Rekviem za utopenou rybu
Finále: Opona stříbrem pošitá, Vydáme se na tu cestu dlouhou

Zajímavosti:
Nejúspěšnější hra Semaforu 80. let, ke dvojici Jonáš – Melicharová se od té doby Suchý často vrací, hra byla i zfilmována a vyšlo z ní dvojité EP s osmi skladbami. Jitka Molavcová pak ještě nazpívala na své album Tohle jsem já? dříve nevydanou Šlitrovu melodii Barevná holka.

Z programu: „Od posledního představení pořadu Jonáš a dr. Matrace uplynulo patnáct let a ten odstup způsobil, že se vynořilo řešení, které mně snad přece jen umožní vrátit se k postavě, stojící v Semaforu za kulisou a koukající vyčítavě na mě, jak hraju Fausta. Nebude to ten švihák Jonáš, který elegantně proplouval nejrůznějšími kabarety světa, bude to spíš mrzout, který dlí v poněkud omšelé kuchyni a uniká nástrahám své hospodyně…“