1980 - 1989

80. léta přinesla hned na úvod další nenápadný útok na stále tak populární malé scény. Bylo zrušeno Státní divadelní studio, což v praxi znamenalo, že se malé scény musely přidružit k některému z velkých divadel. Semafor se tak stal součástí Hudebního divadla v Karlíně. A do budoucna se předpokládalo, že se jeho hvězdy postupně přesunou na větší scénu a Semafor konečně zmizí…
Suchý neustále stíhán zákazy uvedl upravenou hru Kdyby 1000 klarinetů, ale zajímavější byla premiéra z únoru roku 1982, kdy se na jevišti Semaforu opět objevuje Faust, tentokrát už v nejvyzrálejší podobě s dlouhým názvem Dr. Johann Faust, Praha 2, Karlovo nám. 40. Jak psal Suchý v programu: „Jako si někdo občas potřebuje zajít na pivo, někdo pocítí nutnost si zapálit cigáro, jiný občan zatouží po nezřízeném životě a dopřeje si ho, tak já čas od času musím napsat Fausta.“

Jiří Suchý, Jitka Molavcová a Svatopluk Beneš

Faust se nechá přenést o 500 let do budoucnosti, tedy do poloviny 40. let 20. století, kdy v Praze dlí uzavřená německá společnost, blíží se ke konci války, Faust se setkává s půvabnou Markétkou a schyluje se k onomu magickému okamžiku, kdy bude spokojen a prohraje svou sázku. Skvělá výprava a kostýmy Běly Suché a hudba Ferdinanda Havlíka dokreslily atmosféru a hra se dočkala více jak 270 repríz. A především zde začalo fungovat to, k čemu se schylovalo už delší dobu – Suchý a Molavcová vystoupili jako dvojice a skvěle jim to ladilo dohromady. Jako třešinka navíc ve hře hostoval vynikající Svatopluk Beneš.
Následovala poněkud rozporuplná hra Každý má svého Leona, rozporuplná proto, že šlo o broadwayský muzikál převedený na prkna Semaforu. Ne že by byla hra špatná, ale ve srovnání se Suchého poetikou vyšel klasický americký příběh s typickým happyendem poněkud lacině. Navíc písně v duchu stylu disco po nádherném Havlíkově jazzu z Fausta zněly vysloveně podivně. Nicméně diváci se bavili a hry se odehrálo přes sto repríz.
Naštěstí se Suchý nerozhodl pokračovat v tomto duchu, a naopak znovu se trefil do černého.

Jonáš, dejme tomu v úterý

Po letech váhání se rozhodl, že oživí postavu kabaretiéra Jonáše. Přemýšlel, jak nahradit Jiřího Šlitra, aby se vyhnul nabízejícímu se srovnávání a kritice, a tak nakonec oživil ještě jednu postavu – Melicharové. Ta už se objevila ve hře Zuzana v lázni, ale tentokrát dostala už plný charakter, křestní jméno Žofie, smeták a zástěru a zrodila se úplně jiná Melicharová, oddaná a zamilovaná hospodyně starého bručícího Jonáše. Hra Jonáš, dejme tomu v úterý určila herecké role a pozice dvojice Suchý – Molavcová, které s úspěchem využívají dodnes. Jak se 80. léta chýlila k sametové revoluci, povolovaly i zákazy a Suchý natočil dokonce dva filmy Jonáš a Melicharová a Jonáš II., aneb jak je důležité míti Melicharovou. Navíc se uvolnily poměry natolik, že Semafor mohl zase za hranice. Za tím účelem připravil Suchý hru Vetešník. Opět na scénu vstupují Jonáš a Melicharová, tentokrát v konfrontaci se zlodějským vetešníkem (Jiří D. Novotný). Hrála se v Sovětském svazu a ve Finsku (anglickou verzi přeložila někdejší dětská hvězda divadla Magda Křížková, tehdy už Šebestová).

Plakáty na filmové Jonáše

V polovině 80. let se také uvolnila situace na gramofonovém trhu a firma Panton začala Suchému vydávat znovu gramofonové desky. Vyšly dvě dvojité EP desky z Fausta a Jonáše, v roce 1985 potom profilové album Jiřího Šlitra, které obsahovalo záznamy ze starých představení, ale také dříve nenatočené skladby, které nově zpíval Jiří Suchý, Datel Novotný nebo Eva Olmerová. Dále vyšlo trojalbum mapující historii divadla od roku 1970 po současnost. A navíc Panton rozjel tří-albovou řadu klasických hitů Semaforu přezpívaných Jiřím Suchým za pomoci Molavcové a C&K Vocalu. Udělali by sice lépe, kdyby umožnili natočit nové písně, které se na desky dosud neměly šance dostat, ale i tak byli všichni vděční, že se znovu dají koupit desky ze Semaforu.

Semafor znovu na deskách

Herecká sestava divadla let osmdesátých měla už jasně v čele nejen Suchého, ale také Molavcovou jako rovnocennou hereckou partnerku Suchého. Zůstávala Věra Křesadlová a Jiří Datel Novotný, také Dagmar Patrasová, Jitka Nováková, vrátila se Lucianna Krecarová (brzy už známější coby Anna K.), výrazněji se prosazoval také bubeník Jablkoně Ivan Podobský, přišel Tomáš Trapl, také Václav Kopta (syn textaře Pavla Kopty) a Olina Patková.
Poslední předrevoluční premiérou byla Výhybka v hlavní roli s Tomášem Traplem, hra s nadreálnými prvky o naoko šíleném Bobbym, který objevil kámen mudrců a umí na čas předělat olovo na zlato. Zajímavě stavěná hra bez herecké účasti Suchého a Molavcové měla premiéru v květnu roku 1989 a další sezóna už byla samozřejmě v duchu zcela jiném. V listopadu začala sametová revoluce a Semafor okamžitě reagoval. Vznikla Semafóra, na besedách v divadle se začaly objevovat lidé jako Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová, Jaroslav Foglar a mnoho dalších.